Meditace

MEDITACE

PAUL BRUNTON

(1898 -1981)

Pro zbožného člověka je meditace základem, neboť jenom samotná lhostejná víra nestačí. Ten, kdo se zabývá teologickými úvahami o duši, aniž by se zabýval vnitřní stezkou tak, že ji skutečně sám zažil, je jako člověk, který stojí před restaurací se zakrytými okny a snaží se popisovat jídla, která jsou tam podávána. Náboženský způsob života má člověka připravit a nakonec dovézt k mystickému způsobu života, který je vyšším stupněm jeho vývoje.

Pro moralistu je meditace nezbytná, neboť mravní zákoník nebo etické krédo je pouhou počáteční pomůckou ke splnění životního cíle – což je poznat sebe sama. Naše morálka se automaticky přizpůsobí, etické krédo se automaticky upraví, jakmile dosáhneme duchovní sebe osvícení. To, co je v nás nejvyšší a nejvznešenější, bude pak vyvoláno spontánně. Technika výcviku mysli je nepostradatelná pro pravé sebepoznání.

Meditace je nezbytná také pro umělce. Nechť je člověk jakkoli talentovaný, dokáže vytvořit pouze náhražky geniálních děl, jestliže postrádá schopnost dosahovat stavů sebe ponoření. Pěstování tohoto návyku je mocnou pomocí k rozvinutí inspirovaných nálad. Toto je věk virtuozity. Talentů pro vtip, satiru a vyumělkovanost je dostatek. Ale skutečný umělec musí jít hlouběji než to. Umění, kterému chybí duchovní náplň má pouze povrchní hodnotu. Slunce inspirace září na všechny stejně, ale jen málo lidí je tak založeno, aby byli schopni ji spatřit. Částečně je to proto, že nemohou dosáhnout potřebného psychologického stavu. Umělec, který je při tvořivém úsilí ponořen do polovičního transu, sotva si v té chvíli povšimne, kde je, a sotva si bude pamatovat svůj vlastní minulý život – tak mocná je jeho koncentrace. Takže mentální klid nemá být zaměňován s mentální leností. Je

nejen vítězstvím nad jednostranností zevní činnosti, ale je také klidem tvořivým. Tato pravda je nejlépe doložena příkladem z oblasti umění.

Pro přepracovaného duševního pracovníka nebo unaveného fyzicky pracujícího člověka je meditace nezbytná, neboť dává nádhernou úlevu tím, že vytváří malé, tajné místečko uvnitř něho samotného, kde nečestný svět bude mít menší možnost ho zraňovat, události života menší schopnost ho deprimovat. Mimo to, on potřebuje meditaci nejen proto, že neustávající zevní činnost nepostačuje, nýbrž také proto, že meditace vynáší z podvědomé zásobárny nečekané myšlenky, které mohou být právě těmi, které předtím vědomě hledal, nebo mu poskytuje náhlé intuice, které řeší zmatené problémy. Jak velice pomohl některým slavným historickým osobnostem zvyk začínat denní práci půl hodinou oddané meditace s prosbou o vedení!

Pro idealistu, který se probíjí drsným a nepřátelským světem se krátká denní období meditace časem stanou požehnaným útočištěm, kde může své potlačené duchovní touhy udržovat při životě.

Konečně – meditace je potřebná pro každého člověka, neboť bez ní žije v příliš velké vzdálenosti od božského středu, než aby pochopil to nejlepší, co mu život může nabídnout. Musí získat zpět božský poklad, který nevědomky vlastní. Ó! stojí to za to, vykonat tento posvátný útok a dosáhnout na čas vznešenější a moudřejší stav sebe sama. Tímto každodenním činem navracet se do sebe sama potvrzuje svou božskou důstojnost a projevuje pravou sebeúctu.